Tok
Toky, ne snímky.
Obrazovky propojené v pořadí, v jakém jimi někdo opravdu prošel — zaznamenané ze session, ne dokreslené později po paměti.
01
Z toho, na co se kliklo
Každá propojka vychází přesně z prvku, na který se zmáčklo, takže tok je záznam toho, co se stalo, ne diagram toho, co se zamýšlelo.
- Skutečný prvek — propojka začíná na tlačítku, na které se opravdu kliklo, ne na hraně boxu.
- Není to skica — pořadí vychází ze záznamu, takže se nemůže rozejít s tím, co aplikace dělá.
- Obrazovky v pořadí — rozložené tak, jak se jimi šlo, ne jak je někdo zařadil.
02
Rozcestníky, ne čáry
Když se tok rozdělí, vykreslí se jako rozcestník s jednou propojkou na každou volbu — větvení se nikdy potichu nesrovná do přímky.
- Propojka na volbu — každá větev má vlastní cestu z rozcestí.
- Nic se nepodsouvá — cesta, kterou nikdo nešel, nevypadá, že se šla.
03
Průchod vedle průchodu
Další iterace přistane vedle té předchozí, takže co se mezi dvěma koly testování změnilo, je vidět, a ne že si to musíte pamatovat.
- Vedle sebe — druhé kolo si sedne vedle prvního, místo aby ho přepsalo.
- Co se změnilo — je něco, co uvidíte, ne co musíte rekonstruovat.
- A testy z toho — ze zaznamenané cesty lze vygenerovat end-to-end sadu poháněnou reálným runnerem, a když ji spustíte přes vitrinka qa run, její výsledky se vrátí na stejný QA záznam.
04
Posouzené podle vašich pravidel
Revize čte screenshoty, které po sobě váš runner stejně nechává, a měří je proti pravidlům, která patří vašemu týmu. Vitrinka kvůli tomu nikdy neovládá váš prohlížeč.
- Nejdřív se měří — jedenáct mechanických kontrol — mezery, přetečení, kontrast, oříznuté popisky a další — měří každou obrazovku z textové mapy, kterou vaše sada zapíše vedle screenshotu, bez prohlížeče a bez modelu.
- Vaše pravidla — posuzovatel čte každou obrazovku proti vestavěným pravidlům a těm, která přidá váš workspace a projekt — upravují se a verzují jako dokumenty; to, co navrhne, ještě zvlášť přezkoumá audit.
- Rozhodují lidé — nic se nezaloží za vás. Nález, který si ponecháte, přistane jako připravená anotace ukotvená ke slovům na obrazovce, se svým důkazem, a někdo ho přijme nebo zamítne. Verdikty se počítají po pravidlech, takže pravidlo, které lidé pořád zamítají, je to, které je potřeba přepsat.